Tajemství dobrého příběhu

Tajemství dobrého příběhu

Bylo, nebylo… Příběhy si lidé vyprávějí od pradávna. Pomocí příběhů se předává vědění, informace, tradice. Příběhy pomáhají nám, lidem, pochopit svět. A právě proto na nás zároveň tolik fungují a ovlivňují nás v životě i v práci. Fenomén příběh zažívá znovuzrození ve všech oblastech lidského života, z umění se tak stává nejsilnějším nástrojem prezentací, obchodu, leadershipu i marketingu.

Kdysi dávno…

Kdysi dávno objevili vědci 27 000 let staré jeskynní malby, které vyprávějí příběhy lovců. Vyprávění příběhů bylo nejen populární už v dávných dobách, ale proto ještě nebylo vynalezeno psaní a take nebylo možné informace ve velkém zaznamenávat, tak se úspěch nebo neúspěch komunikace měřil tím, jak si posluchač to, co bylo řečeno zapamatoval. Kdo ovládal vyparavěčský um a techniky, které pomáhaly zapamatování, to byl mistr, toho lidé následovali. S příchodem tisku,tištěných novin, databází, a následně technického stylu komunikace, s obdobím počítačů se obsah informací najednou daří uchovávat v nekonečném množství. Uchovat toho můžeme tolik, že už to vlastně ani nikoho nezajímá. Informace si nemusíme pamatovat, vždyť jsou někde uloženy, dají se najít. A milý příběh umírá a pomalu se vytrácí z rodin, pored i obchodních sdělení. Přáběh se stává zastaralou komoditou. A najednou v době, kdy můžeme ukládat dál miliardy informací je příběh zpátky, silnější než kdy dříve! Jak je to možné? Co nastartovalo comeback příběhů? Potřeba zaujmout, předate, prodat, vyčnívat mezi ostatní konkurencí, ovlivňovat, oslovit, přesvědčit. Jak se ukazuje, data a strohé informace tohle nedokážou!

V 21.století se tak storytelling, tedy schopnost vyprávět příběhy, objevuje znovu jako ideální a nejefektivnější nástroj komunikace, v osobním životě i v práci. 

Proč vyprávět příběhy?

Různé trendy a poučky se časem mění, příběh zůstává. Příběhy oslovují lidi na celé planetě, nezávisle na prostředí či demografii. Příběhy mají moc oslovovat masy, jsou nakažlivé, předávají se z generace na generaci.

Storytelling je vlastně zábavnou formou učení a předávání informací, protože ukazuje respekt k posluchači, který si tak může docházet k vlastnímu závěru. Vy vyprávíte příběh, kde sdělíte nějaké morální hledisko, a skvěle tak predate lidem, co co by se ideálně mělo stát, aniž byste jim direktivně řekli: “Udělejte to”! Příběhy dokážou inspirovat. Vzpomínáte si na nějakou powerpointovou prezentaci, u níž jste si řekli: “Wow, to jsou ale excelentní slidy? To mi vyrazilo dech!” Ne. Nedivím se. To, že vás prezentace zaujala je tím, že si pamatujete toho, kdo vyprávěl příběh. Jak se ukazuje, lidé jednoduše nejsou dostatečně stimulováni daty , slidy powerpointu nebo tabulkami a grafy. Lidé jsou pohnuti pohnutkami, tedy emocemi. A nejlepší cesta k emocím druhých začíná u Bylo nebylo…

Mozek a příběh

Představte si situaci, kdy jste v kině, nebo sledujete v TV detektivku. Napětí stoupá, srdeční frekvence se zvýší a potí se dlaně. Příběhy působí rychlea zaujmou už ve chvíli, kdy se objeví. Neodvolávají se na logiku, ale působí na naše smysly a emoce. A emoce jsou evolučně v mozku mnohem silnější než rozum. Psychologové v posledních několika desetiletích studovali, jak příběh ovlivňuje lidskou mysl. Výsledky opakovaně ukázaly, že naše postoje, obavy, naděje, a hodnoty jsou příběhem ovlinovány mnohem silněji, než když vnímáme pouhý text, i když jsou to jasné argumenty, důkazy a fakta černá na bílém. Ukazuje se totiž, že čím více jsou čtenáři či posluchači  pohlceni příběhem, tím více je samotné příběh mění. Co na to věda o mozku? Když se díváme na powerpoint s nudnými odrážkami, aktivují se jen některé části mozku, a to Brockovo a Wernickeho centrum. To jsou centra jazyka, rozumění řeči a produkce řeči, a centra dekódování slov do smyslu. Když ale někdo vypráví příběh, aktivují se nejen tato jazyková a řečová centra, ale i mnohá další! Vlastně je skoro celý mozek v pozoru! Senzorická centra se zaktivují, hned když popisujeme, jak nám chutnalo jídlo, metafory jako “zpěvák měl sametový hlas” nám útočí na další smyslová centra a podobně. Našel myšlení je vlastně princip příčina – následek. A to je vlastně příběh, proto příběhy našemu mozku tolik lahodí a ovlivňují i naše učení.

Celý den vlastně přemýšlíme ve vyprávěcím módu. Ať už promýšlíme strategii nebo když nakupujeme v pekárně. Žijeme male velké příběhy, vytváříme si je v hlavě při každé konverzaci.

Lék na paměť

Roku 1945 pracoval jednapadesátiletý Percy Spencer v laboratoři. Snažil se zvýšit účinnost magnetronu, což je zařízení sloužící jako generátor mikrovlnného záření. Spencer se jednoho dne procházel po magnetronové laboratoři s čokoládou v kapse. Najednou měl divný pocit a všiml si, že se mu sladkost začala roztékat. Napadlo ho, že čokoládu rozehřálo mikrovlnné záření z magnetronu. Aby si svou teorii ověřil, provedl sérii testů. Svůj první test provedl na kukuřici, a tak mu vděčíme i za objev populárního popcornu! Pak vzal vejce a experiment zopakoval. Před magnetronem se začalo vejce třást a cukat, jako kdyby se zevnitř vařilo. Po chvíli vejce explodovalo a Spencer dostal nápad. Sestavil kovové bednění, vložil do něj párek a vyslal do kovové budky mikrovlny. Ty se od kovu odrážely a koncentrovaly se na menším prostoru, narazily na párek a v mžiku ho ohřály. Mikrovlnky dneska umí ledacos, ale některé věci se nezměnily: stále v nich můžete připravit popcorn nebo rozpustit čokoládu! Tak, a teď je velmi pravděpodobné, že na to, jak vznikla mikrovlnka hned tak nezapomenete. Příběh je totiž faktastická pomůcka k zapamatování si faktů.

Příběh je znovu vybavený zážitek vyprávěný s dostatečným citem a smyslem pro detail tak, aby byl schopen v posluchačích navodit pocit, že si jej sami prožili.

 

Několik zásad pro vypravěče

– Struktura příběhu

Začátek a konec vám stačit nebude. Aby měl příběh vše, co má, myslete na tři faze. Kontext, akci a výsledek. A potom poselství.Kontext je uvedení do situace, nezbytné množství detailů, pozvánka do hlavního děje, akce je to, co se přihodí a způsobí následnou potřebu situaci řešit a vyřešit, neboť jinak příběh nemá dynamiku. Výsledek je, jak to celé dopadlo a poslství důvod, proč jste to celé vyprávěli.

– Nevyprávějte příběhy pro sebe, ale pro publikum

Váš příběh by měl obsahovat příslib něčeho, o co lidé stojí, po čem touží.  Vybírejte témata a oblasti, které lidi zajímají, jsou aktuální nebo nabízejí možnost změny, zlepšení či naděje.

– Žijte v příběhu a pozvěte nás tam také

Neříkejte příběh, ale sdílejte. Konverzujte příběhem, a I kdybyste příběh vyprávěli posté, znovu ho prožívejte jako kdyby se to stalo dnes. Pozvěte posluchače za vámi tím, že jim místo nebo situaci lépe popíšete , aby se mohli ztotožnit.

– Jednoduchost je základ úspěchu

Možná si myslíte, že musíte vyprávět spletité historky a zápletky. Omyl. Jednoduchý příběh aktivuje ty správné části mozku, vybudí fantazii, ochitu poslouchat, dotvářet. Zahlcování mnoha příběhy v jednom působí stejně rušivě jako multitasking.

Dynamika přitáhne pozornost

Když už máte strukturu, je na řadě čarování s projevem. Tady je v hlavní roli dynamika – umění zpomalovat a zrychlovat, zdůraznit podstatné, kreslit obrázky slovy, aby se naplno rozjela fantazii posluchače. Myslete na barevnost a volbu slov, stejně tak délky vět nčbo používání přímé řeči a využívání těla při prezentaci.

– Smysl

Mějte důvod, proč to celé vyprávíte, jinak přijdete o sladkou tečku, o finále. Váš příběh musí mít smysl, lekci, morální vyústění příběhu, poučení, poselství. Jak to najít? Položte si otázky nad svými historkami otázky: Co z toho plyne? Co se změnilo od té doby? Co mě to naučilo? Bude to i pro vás cesta do hloubi vašeho života, uvidíte.

 

Jsme lidská klubka příběhů, a když chceme někoho přesvědčit, nebo na někoho působit, pak to dokážem zase jedině příběhem. Příběh totiž vždycky působí jako když někomu dáváte dárek. Ještě nevíte, co je uvnitř a i když je tam něco, co jste možná ani nechtěli, už jste naladěni. Příběh je skvělý nástroj a trik, jak se dostat do leckdy uzavřené a opevněné posluchačovy mysli.

 

O autorce:

Mgr. Monika Nevolová, psycholožka, koučka a lektorka improvizace a storytellingu, spoluautorka knihy Buďte mistry improvizace, autorka knih Bez výmluv, Dotýkání dovoleno, Přeji ti krásné Vánoce, Přestaň prezentovat – začni vyprávet, a autorka vzdělávacího konceptu Umění v práci www.umenivpraci.cz.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů