IMPROVIZACE V ŽIVOTĚ

Proč potřebujeme principy improvizátorů?

Improvizece. Slovo, které je v poslední době často skloňováno nejen v oblasti vzdělávání. Vzbuzuje na jedné straně vzrušení z nového a na druhé straně lidi děsí jen pomyšlení, že by měli být schopni reagovat bez přípravy na situace kolem sebe.

Improvizovat v základním překladu znamená “reagovat bez přípravy”, a s tím je chybně spojena obava z rizika nekvalitního výkonu, vyšší chybovosti nebo panika, že člověk nebude vědět, co dělat v dané situaci. A do toho se, přiznejme si, neradi pouštíme. Improvizace není ale jen o rychlé a pohotové reakci, má mnohem širší využití, a to jak do práce, tak do života.

Všichni hrajeme divadlo

Slovo improvizace zná asi každý a každý také někdy improvizoval. Když něco nečekáme, nevíme nebo si nemůžeme vzpomenout, improvizujeme. Improvizace je ale většinou spojována spíše s uměním, v prvé řadě s divadlem. Možná vás proto překvapí, že se zhruba od 90. let v cizině organizují kurzy improvizace nejen pro divadelní branži, kurzy pro práci a běžný život. V posledních letech je tento improvizační boom i u nás.

Ale nejprve pojďme ke kořenům. Těm divadelním. Za guru nebo otce divadelní improvizace je považován britský dramatik Keith Johnstone. Improvizace je pro něj nejčistší formou, jak si tu živou zkušenost v divadle užít. Je to o momentech, které se nedají už nikdy ve stejné podobě zopakovat. Děsí vás to? Podle Keitha Johnstona je improvizace naopak velmi bezpečný přístav. Pokud ji totiž děláte dobře, nasloucháte si na jevišti, jste empatičtí vůči sobě i divákům, a to vám umožní tu nejlepší možnou reakci.

Ale kde je tedy přesah divadelní improvizace směrem k osobnímu rozvoji? Johnstone kritizoval vzdělávací systém za to, že učí lidi, že chyba je nepřítel, a tvrdil, že je špatně se snažit být nejlepší, protože pak se do vás dostane velké napětí. V uvolněném stavu a vědomé přítomnosti je člověk schopný dosáhnout mnohem lepších výsledků. Je to podobné stavu flow, o němž často mluví výkonní sportovci a dnes už i manažeři. Je to stav, kdy pro vrcholové výkony často tělo dělá samo to, co umí, a vy se nemusíte snažit. Baví vás, co děláte a máte chuť dosáhnout mistrovství. Neúspěch vás neodradí, nýbrž motivuje. Chyby a selhání jsou přirozenou věcí, které se dřív nebo později v jakékoliv situaci v životě dostaví. Podstatné ale je, jak na ně reagujeme. Chyba nemá být strašákem a stopkou, ale nejrychlejším nástrojem učení. A právě principy, které jsou obsaženy v tréninku improvizace učí zůstat i navzdory chybě šťastný, užít si ji, vytěžit ji ve svůj prospěch. Jinými slovy, zatímco ostatní panikaří, že udělali chybu, vy už dávno přemýšlíte, co s tím dál, a tak jste o krok napřed a jednáte s klidnou myslí.

Ach to ego

Příkladem přesahu improvizace do života je práce se statusem – tedy s egem. Jde o formu vyjádření dominance nebo submise. Každý z nás v každém okamžiku zaujímá vyšší nebo nižší status ke svému prostředí. Informaci o tom, jaký status máme vyjadřujeme verbálně – tím, co říkáme, ale i neverbálně – tím jak stojíme, jaké děláme gesta a podobně. Statusy a jejich neustálé přehodnocování jsou nedílnou součástí života. Pro pro spolupráci je potřebné naučit se vyvažovat status ve prospěch dohody s druhými. Kromě statusové práce je také velkými tématem improvizace autenticita a zpracování svých obav. Být na jevišti, stejně tak jako přednášet na konferenci nebo vést poradu, není pro každého komfortní situace. Pohledy diváků ve většině lidí vytvářejí strach, stud, vyvolávají trému. Je třeba odhodit své policajty, soudce a hodnotitele, které máme v hlavě, a dopřát si reagovat na nastalé situace. Překvapivě i tohle sedá natrénovat.

Představte si herce, který přichází na jeviště – na začátku se snaží zaujmout své publikum, předat sdělení tak, aby mu všichni porozuměli, aby se lidé bavili, užili si to. A aby když je publikum v nesouladu nebo konfliktu, uměl z nevýhody udělat výhodu. Nebo reagovat lépe na trapas a vytěžit ho ve svůj prospěch. A teď si za slovo herec dosaďte slovo manažer a za jeviště slovo porada nebo konference… Také přece chcete zaujmout, chcete aby lidé porozuměli vašemu záměru? Chcete se umět vymotat z neříjemné diskuze nebo palby otázek. Nepřipadá vám to povědomé? Na tomto poli pro vás právě improvizace může mnoho udělat.

 

Jaké jsou základní principy improvizace užitečné do života?

HRAJTE S NIMI, NE PROTI NIM

Improvizátor se nemá starat o to, kdo nebo co je on sám, ale chovat se tak, aby naplnil spoluhráčovy touhy a potřeby. Ptá se: „Co by udělalo mému spoluhráči radost?“ nebo „Jak by si můj parťák tuhle scénku se mnou ještě více užil?“ V dnešní době, kdy zaměření na sebe sama a vlastní ego, hraje prim, pomáhá právě improvizace pochopit základní principy spolupráce v týmu a v komunikaci. Není to totiž hra jednotlivce s nabubřelým egem a klapkami na očích, ale uvědomění, že všichni jsme součástí jedné hry a každý hráč zde má své místo. Zároveň se jako lídr učíte, jak vtáhnout do téhle hry všechny zúčastněné. Nejste totiž vy, pak dlouho nic a “ti druzí”. Jsme my, tým, kmen, který sílu bere ze vztahů a podpory. Překvapivě umění “nehrát jen sám na sebe”, ale naučit se přihrávat a delegovat bývá ten nejtěžší úkol.

 

PŘÍTOMNOST

Většina technik a cvičení z improvizace má jako základní princip “reagování v přítomnosti”. Nemůžete totiž ovlivnit nic, když v siuaci nejste, když nedáváte pozor. Pozornost a soustředění je v dnešní době velké téma, protože jsme často zahlcování různými druhy rozptýlení a množstvím informací a impulzů. Stejně tak často jednáme ovlivnění zažitým stereotypem z minulosti, nebo ovlivněni strachem, co přinese budoucnost. Naučit se reagovat “tady a teď” přináší pak do komunikace mnohem větší empatii a napojení na druhého. Oceníte to nejen pro lepší dohody s druhými, ale i ve vyjednávacích a argumentačních situacích. Přestaňte tedy plánovat, co řeknete, až druhý domluví. Skutečně místo toho poslouchejte co říká, co je za slovy a na to reagujte. Pozitivní změny uvidíte hned.

 

VEZMĚTE CHYBU DO HRY

Kouzelný princip, ovšem také velký oříšek pro naše dospělé ego.Samozřejmě, že nikdo z nás asi nejsme nadšení, když se něco nepodaří, když uděláme chybu, selháváme. Jako děti jsme se chyb tolik nebáli, jako dospělí si připadáme hloupě. Improvizační principy upravují vnímání pohledu na chybu, což oceníte zejména, když se vám třeba při prezentaci stane trapas nebo ztratíte řeč. Místo obvyklého zamrznutí mozku a příznaků nepříjemné trémy a můžete cítit dobře, s chybou pracovat a využít ji ve svůj prospěch. V chybách je vždycky nějaká lekce, poučení do života, které můžete vytěžit. Velcí lídři koneckonců na konferencích mluví nejčastěji o svých chybách, všimli jste si toho?

 

VYUŽIJTE SVŮJ STRACH JAKO MOTOR

Tohle zní možná dost děsivě. Improvizátoři dokonce říkají “následuj svůj strach”. Žádné potlačování, ale uvědomění si, že když máš z něčeho strach, o to větší důvod to jít zkusit. Pravděpodobně jestli to vzbuzuje takovou emoci, jedná se o něco, co je pro tebe důležité, proto je nepříjemná představa, že bychom selhali nebo byli odmítnutí. Strach je informace a znamení, že půjdeme-li se tam podívat, můžeme něco objevit. V pohodlí a v absolutní bezpečí se ještě nikdo nic nového nenaučil.

 

ANO A

Zlaté pravidlo improvizace. Je to princip přijetí, souhlas s realitou a přispění a navázání právě k tomu, co se děje tady a teď. Ne naše soukromá agenda, ale akceptování toho, co druhý říká, dokonce i v případech, že my to máme jinak a jsme v nesouhlasu. Pozor, ANO A princip není o tupém odsouhlasení všeho, co vám druhzí říkají, je to o respektu, že druhá strana může mít jiný názor a vaší chute dozvědět se o tom názoru víc, nežto začnete soudit. ANO A princip využijete všude,kde se vám na mysl a do úst jako reakce na něčí názo vnucuje slůvko “ALE…” Nahraďte ho začátkem věty “Ano, a…” a doplňte zvědavou otázku k tématu. Dá vám to prostor objevit, co zatím nevidíte a nezavrhovat hned nápady druhých jen proto, že jste je nevymysleli vy.

 

NEBUĎTE DOKONALÍ

Buďte raději opravdoví, sví, a ne nutně nejzábavnější a nejchytřejší, dokonalost totiž nikoho nezajímá. Být chytrý je super. Být zábavný je ještě lepší, ale úplně nejlepší pro vztahy je být autentický. V improvizačních hrách se snadno dá sundat slupka, které říkám “chovám se podle toho, jak se tady očekává” a zůstane vrstva “tohle jsem já”. Tahle vrstva je druhým srozumitelná a velmi přitažlivá a charismatická.

 

ZMĚNA JE V POHODĚ

Život nemá napsaný scénář, i když spousta z nás má dojem, že ano, nebo se o takový životní scénář či plán na maximum pokouší. Když ale nastane změna, větší či menší, přichází pak panika, kritika, neochota reagovat a stagnace. Improvizace má doslova v popisu práce natrénovat připravenost na nepřipravené. Není to o tom, že byste přestali plánovat, zahodili své vize, plány nebo nesledovali své záměry. Je to o tom umět s větším nadhledem a pohotovostí čelit náhlým změnám, odchylkám od plánu a o umění dělat rychleji nová rozhodnutí, jednoduše abyste se nenechali změnou totálně zmrazit. Díky této připravenosti na nečekané se překvapivě udržíte víc v pohodě a mnohem více situací dokážete mít pod kontrolou, protože zatímco ostatní panikaří, vy už generujete nové řešení.

Co můžete čekat od kurzu či tréninku improvizace?

Hravé prostředí, někdy až táborové hry a můežte si říkat, co tu dělám. To dělá dospělá hlava a ego, odvykli jsme si a je nám bezpečněji za stolem s poznámkami. Ale improvizace se nedá trénovat přednášením. Musíte se namočit. Přesto to celé probíhá v bezpečném prostředí, které hlídá lektor a vy sami. Není povinnost pustit se do všeho, ale dovolit si v přostředí hry zkoumat, kde si sami házíme klacky pod nohy a jak opravit neužitečný stereotyp a nahradit ho užitečnější reakcí. Obvykle 15 lidí max. Formy her jsou různé dle zaměření, co improvizací chcete především trénovat. Nečekejte ale  běžné hraní modelových situací. Drobnými hrami se naučíte podporovat, nehodnotit se, udržet se v přítomnosti, abyste na sebe mohli lépea pohotověji reagovat. Hry vycházejí tak trochu z principů zážitkové pedagogiky, a velké počtu her aplikované improvizace. Často nejinfantilnější cvičení v sobě skrývají mnoho „AHA momentů“. Lektor takováho tréninku nejprve vytvoří bezpečné prostředí a pak postupně vystupujete ze své komfortní zóny. Míru a rychlost si ovšem řídíte vy.

Když se nechcete toho tolik učit, ale spíše se pobavit, je improvizace skvělá i jako teabuilding.

Proč dělat improvizaci dlouhodobě?

V životě by bylo také docela užitečné, kdyby nám někdo jako pomyslný rozhodčí pískal komunikační fauly, kterých si dáváme denně bezpočet. V tomhle ohledu improvizace vychovává lidi k lepším hodnotám a překonávání stereotypů.Improvizace může dodat sebedůvěru, pomoci překonat strach z neznámého, ztratit ostych, mluvit, i když o tématu moc nevíte, prostě to zkusit. Pomáhá také uvědomit si, že situace není trapná do chvíle, dokud si to o ní nemyslíme sami. Dostanete možnost přizpůsobit se náhle vzniklé situaci, kterou jste nečekali a neodmítnete ji zbrkle jako něco nechtěného. Jedná se o způsob komunikace, který by měl dostat do života každý. Vlastně by se měla ideálně vyučovat už na základní škole, protože rozvíjí hodnoty, které dnes v naší společnosti docela chybí. Odvahu, sebedůvěru, partnerství a spolupráci, zvědavost a respekt k názorům druhých.

Takže přeji hodně improvizace do života, základní dávku si můžete dát v rámci víkendu Improvizace pro život na Vysočině. 

Monika