HRY PRO ŠKOLY A DDM
Kurz jednodenního typu pedagogům nabízí praktickou
sadu ověřených improvizačních her,
které si sami vyzkoušejí a naučí se je vést.
Co je improvizace?
Slovo, které vzbuzuje na jedné straně vzrušení z nového a na druhé straně lidi děsí.
Improvizovat v základním překladu znamená “reagovat bez přípravy”, a s tím je chybně spojena obava z rizika nekvalitního výkonu, vyšší chybovosti nebo panika, že člověk nebude vědět, co dělat v dané situaci. Improvizace vás ale naučí mnohem více.
Improvizační hry nejsou jen nástrojem pro divadelníky – ve školách a v domovech dětí a mládeže mají nezastupitelné místo. Pomáhají dětem i dospívajícím rozvíjet tvořivost, pružnost myšlení, schopnost spolupráce i odvahu vystoupit z komfortní zóny. Pravidelným zařazováním těchto her do výuky či volnočasových aktivit mohou pedagogové posilovat bezpečné a respektující klima ve skupině, budovat důvěru mezi žáky a podporovat jejich schopnost reagovat na nečekané situace. Improvizace navíc přirozeně propojuje zábavu s učením, a tím zvyšuje motivaci a aktivitu dětí i mladých lidí.
Pro koho kurz je?
Pro všechny, kdo procují s dětmi, mládeží, skupinami, tedy zejména pro pedagogy a pedagogické pracovníky, vychovatele, lidi pracující ve volnočasových aktivitách a DDM.
O kurzu
Kurz jednodenního typu pedagogům nabízí praktickou sadu ověřených improvizačních her, které si sami vyzkoušejí a naučí se je vést. Věnujeme se hrám na seznámení, uvolnění napětí, rozvoj spolupráce, práci se změnou, přijetí chyb, trénink pozornosti i neverbální komunikace. Den je veden formou zážitkového workshopu – účastníci hrají, reflektují, sdílí své zkušenosti a dostávají konkrétní doporučení, jak hry přizpůsobit různým věkovým skupinám nebo specifickým potřebám. Cílem je, aby si pedagogové odnesli nejen inspiraci, ale i jistotu, že hry zvládnou s dětmi použít hned další den.¨
Improvizační hry se osvědčují zejména tam, kde běžné metody práce s kolektivem selhávají – když je ve třídě napětí, nízká důvěra, obtížná komunikace nebo chybí motivace. Jsou výjimečné tím, že zapojují každého účastníka bez ohledu na jeho schopnosti, odvahu nebo jazykovou vybavenost. Děti se skrze hru učí vnímat sebe i ostatní, přirozeně trénují schopnost naslouchat, navazovat kontakt, spolupracovat, a přitom se u toho smějí a uvolňují. To vše přispívá k posilování sociálních dovedností, které jsou pro duševní pohodu a zdravé vztahy klíčové. Kurz je vhodný pro učitele, vychovatele, školní psychology, speciální pedagogy i vedoucí volnočasových aktivit. Je postavený tak, aby se účastníci necítili pod tlakem výkonu – hry jsou vysvětlovány srozumitelně, postupně a s důrazem na principy bezpečného vedení skupiny. Vše, co si vyzkouší, si také reflektují z pohledu dítěte i pedagoga. Získají tak nejen konkrétní scénáře her, ale i dovednosti, jak reagovat na nečekané situace, jak motivovat ostýchavé děti, jak bezpečně uzavírat dynamické aktivity a jak pracovat s emocemi, které se během her mohou objevit. Důraz klademe na praktičnost, přenositelnost her a aktivit do vašeho prostředí.
Co můžete čekat?
Hravé prostředí. Improvizace se nedá trénovat přednášením. Musíte se namočit. Přesto to celé probíhá v bezpečném prostředí, které hlídá lektor a vy sami. Není povinnost pustit se do všeho, ale dovolit si v přostředí hry zkoumat, kde si sami házíme klacky pod nohy a jak opravit neužitečný stereotyp a nahradit ho užitečnější reakcí. Obvykle 15 lidí max. Formy her jsou různé dle zaměření, co improvizací chcete především trénovat. Hry vycházejí tak trochu z principů zážitkové pedagogiky, a velké počtu her aplikované improvizace.
Co nám brání improvizovat?
Dnes žijeme v rychlé době, kdy je třeba být flexibilní. Flexibilita je schopnost pružně reagovat na změnu, nenechat se zaskočit, dokázat v náročné situaci nepanikařit a vylovit z mozku to nejlepší řešení pro onu nastalou situaci. Co nám brání? Jsou to naše vlastní osobní pasti a bloky, jako stereotypy, strach, autocenzura a osobní filtry a agenda. Jsme to my sami, kdo si škodíme, kdo si házíme klacky pod nohy.
Oblasti, kde improvizace pomáhá nejvíc: Pozornost, Kreativita, Spolupráce, Pohotovost, Odvaha, Komunikace.
Improvizace vychovává lidi k lepším hodnotám a překonávání stereotypů. Improvizace může dodat sebedůvěru, pomoci překonat strach z neznámého, ztratit ostych, mluvit, i když o tématu moc nevíte, prostě to zkusit. Pomáhá také uvědomit si, že situace není trapná do chvíle, dokud si to o ní nemyslíme sami. Jedná se o způsob komunikace, který by měl dostat do života každý. Vlastně by se měla ideálně vyučovat už na základní škole, protože rozvíjí hodnoty, které dnes v naší společnosti docela chybí. Odvahu, sebedůvěru, partnerství a spolupráci, zvědavost a respekt k názorům druhých.
Nejbližší termíny otevřených kurzů
V současné době je vypsán pouze univerzální víkendový trénink Improvizace pro život, který vám dá nadhled, pohodu, odvahu, chuť k hravosti, ale není zaměřen na pedagogickou práci s kolektivem. Vyčkejte na vyhlášení termínů, případně, prosím, napište níže do formuláře poptávku, ráda vám vytvořím kurz na míru pro váš tým. Děkuji!
O lektorce
Monika Nevolová
Původně vzděláním psycholožka se díky kreativnímu zaměření realizovala několik let v tištěných médiích a poté v TV médiích na pozicích dramaturga, kreativního producenta a content development managera (ČT, TV NOVA), později působila jako creative director vzdělávací společnosti pro manažerské a koučovací programy. Monika je certifikovaným exekutivním a životním koučem, trenérem komunikace a improvizačních dovedností a storytellingu. Její celoživotní snahou je objevování potenciálu, používání selského rozumu, umění soustředění a empatie a podporování pocitu tvůrce v každém z nás. Ve své společnosti Umění v práci realizuje firemní workshopy, tréninky a eventy založené na praxi, hře a interaktivitě, a nejraději školí u sebe doma na zahradě.
Principy improvizace
Improvizace má kořeny v divadle a dají se prostřednictvím ní trénovat velmi užitečné dovednosti. Podle Keitha Johnstona, guru improvizace, je improvizační divadlo o momentech, které se nedají už nikdy ve stejné podobě zopakovat. Děsivé? Naopak - velmi bezpečný přístav, pokud znáte principy, nasloucháte si na jevišti, jste empatičtí vůči sobě i druhým.
Kde je tedy přesah divadelní improvizace směrem k osobnímu rozvoji? Projdete základními principy, které skvěle využijete kdekoliv. Jaké to jsou?
Hrajte s nimi, ne proti nim
Improvizátor se ptá: „Co by udělalo mému spoluhráči radost?“ nebo „Jak by si můj parťák tuhle scénku se mnou ještě více užil?“ V dnešní době, kdy zaměření na sebe sama a vlastní ego, hraje prim, pomáhá právě improvizace pochopit základní principy spolupráce v týmu a v komunikaci. Není to totiž hra jednotlivce s nabubřelým egem a klapkami na očích, ale uvědomění, že všichni jsme součástí jedné hry a každý hráč zde má své místo.
Přítomnost
Většina technik a cvičení z improvizace má jako základní princip “reagování v přítomnosti”. Nemůžete totiž ovlivnit nic, když v siuaci nejste, když nedáváte pozor. Pozornost a soustředění je v dnešní době velké téma, protože jsme často zahlcování různými druhy rozptýlení a množstvím informací a impulzů. Stejně tak často jednáme ovlivnění zažitým stereotypem z minulosti, nebo ovlivněni strachem, co přinese budoucnost. Naučit se reagovat “tady a teď” přináší pak do komunikace mnohem větší empatii a napojení na druhého. Oceníte to nejen pro lepší dohody s druhými, ale i ve vyjednávacích a argumentačních situacích. Pozitivní změny uvidíte hned.
Vezměte chybu do hry
Formální školství učí lidi, že chyba je nepřítel, a že je špatně se snažit být nejlepší, protože pak se do vás dostane velké napětí. Přitom v uvolněném stavu a vědomé přítomnosti je člověk schopný dosáhnout mnohem lepších výsledků. Neúspěch vás neodradí, nýbrž motivuje. Chyby a selhání jsou přirozenou věcí, které se dřív nebo později v jakékoliv situaci v životě dostaví. Podstatné ale je, jak na ně reagujeme. Chyba nemá být strašákem a stopkou, ale nejrychlejším nástrojem učení. A právě principy, které jsou obsaženy v tréninku improvizace učí zůstat i navzdory chybě šťastný, užít si ji, vytěžit ji ve svůj prospěch. Jinými slovy, zatímco ostatní panikaří, že udělali chybu, vy už dávno přemýšlíte, co s tím dál, a tak jste o krok napřed a jednáte s klidnou myslí.
Využijte svůj strach jako motor
Tohle zní možná dost děsivě. Improvizátoři dokonce říkají “následuj svůj strach”. Žádné potlačování, ale uvědomění si, že když máš z něčeho strach, o to větší důvod to jít zkusit. Pravděpodobně jestli to vzbuzuje takovou emoci, jedná se o něco, co je pro tebe důležité, proto je nepříjemná představa, že bychom selhali nebo byli odmítnutí. Strach je informace a znamení, že půjdeme-li se tam podívat, můžeme něco objevit.
Ano a
Zlaté pravidlo improvizace. Je to princip přijetí, souhlas s realitou a přispění a navázání právě k tomu, co se děje tady a teď. Pozor, ANO A princip není o tupém odsouhlasení všeho, co vám druhzí říkají, je to o respektu, že druhá strana může mít jiný názor a vaší chute dozvědět se o tom názoru víc, nežto začnete soudit. ANO A princip využijete všude,kde se vám na mysl a do úst jako reakce na něčí názo vnucuje slůvko “ALE…” Nahradíte ho začátkem věty “Ano, a…” a doplňte zvědavou otázku k tématu. Dá vám to prostor objevit, co zatím nevidíte a nezavrhovat hned nápady druhých jen proto, že jste je nevymysleli vy.
Nebuďte dokonalí
V improvizačních hrách se snadno dá sundat slupka, které říkám “chovám se podle toho, jak se tady očekává” a zůstane vrstva “tohle jsem já”. Tahle vrstva je druhým srozumitelná a velmi přitažlivá a charismatická.
Změna je v pohodě
Život nemá napsaný scénář, i když spousta z nás má dojem, že ano, nebo se o takový životní scénář či plán na maximum pokouší. Když ale nastane změna, větší či menší, přichází pak panika, kritika, neochota reagovat a stagnace. Improvizace má doslova v popisu práce natrénovat připravenost na nepřipravené. Není to o tom, že byste přestali plánovat, zahodili své vize, plány nebo nesledovali své záměry. Je to o tom umět s větším nadhledem a pohotovostí čelit náhlým změnám, odchylkám od plánu a o umění dělat rychleji nová rozhodnutí, jednoduše abyste se nenechali změnou totálně zmrazit.