Improvizace. Slovo, které vzbuzuje na jedné straně vzrušení z nového a na druhé straně lidi děsí. Improvizovat v základním překladu znamená “reagovat bez přípravy”, a s tím je chybně spojena obava z rizika nekvalitního výkonu, vyšší chybovosti nebo panika, že člověk nebude vědět, co dělat v dané situaci. Improvizace není ale jen o rychlé a pohotové reakci, má mnohem širší využití. Pojďte to zjistit v rámci hravého víkendu!

Chtěli byste se naučit reagovat beze strachu?
Nepanikařit, když přichází nečekané?
Objevit kouzlo humoru?
Prezentovat s odvahou a nadhledem?
Zbavit se svých kritických filtrů?
Lépe spolupracovat s druhými?
Lépe naslouchat a soustředit se?
Umět nepříjemnost proměnit ve svou výhodu?

Improvizace má kořeny v divadle a dají se prostřednictvím ní trénovat velmi užitečné dovednosti. Podle Keitha Johnstona, guru improvizace, je improvizační divadlo o momentech, které se nedají už nikdy ve stejné podobě zopakovat. Děsivé? Naopak - velmi bezpečný přístav, pokud znáte principy, nasloucháte si na jevišti, jste empatičtí vůči sobě i druhým.

Kde je tedy přesah divadelní improvizace směrem k osobnímu rozvoji? Projdete základními principy, které skvěle využijete kdekoliv. Jaké to jsou?

HRAJTE S NIMI, NE PROTI NIM

Improvizátor se ptá: „Co by udělalo mému spoluhráči radost?“ nebo „Jak by si můj parťák tuhle scénku se mnou ještě více užil?“ V dnešní době, kdy zaměření na sebe sama a vlastní ego, hraje prim, pomáhá právě improvizace pochopit základní principy spolupráce v týmu a v komunikaci. Není to totiž hra jednotlivce s nabubřelým egem a klapkami na očích, ale uvědomění, že všichni jsme součástí jedné hry a každý hráč zde má své místo.

PŘÍTOMNOST

Většina technik a cvičení z improvizace má jako základní princip “reagování v přítomnosti”. Nemůžete totiž ovlivnit nic, když v siuaci nejste, když nedáváte pozor. Pozornost a soustředění je v dnešní době velké téma, protože jsme často zahlcování různými druhy rozptýlení a množstvím informací a impulzů. Stejně tak často jednáme ovlivnění zažitým stereotypem z minulosti, nebo ovlivněni strachem, co přinese budoucnost. Naučit se reagovat “tady a teď” přináší pak do komunikace mnohem větší empatii a napojení na druhého. Oceníte to nejen pro lepší dohody s druhými, ale i ve vyjednávacích a argumentačních situacích. Pozitivní změny uvidíte hned.

VEZMĚTE CHYBU DO HRY

Formální školství učí lidi, že chyba je nepřítel, a že je špatně se snažit být nejlepší, protože pak se do vás dostane velké napětí. Přitom v uvolněném stavu a vědomé přítomnosti je člověk schopný dosáhnout mnohem lepších výsledků. Neúspěch vás neodradí, nýbrž motivuje. Chyby a selhání jsou přirozenou věcí, které se dřív nebo později v jakékoliv situaci v životě dostaví. Podstatné ale je, jak na ně reagujeme. Chyba nemá být strašákem a stopkou, ale nejrychlejším nástrojem učení. A právě principy, které jsou obsaženy v tréninku improvizace učí zůstat i navzdory chybě šťastný, užít si ji, vytěžit ji ve svůj prospěch. Jinými slovy, zatímco ostatní panikaří, že udělali chybu, vy už dávno přemýšlíte, co s tím dál, a tak jste o krok napřed a jednáte s klidnou myslí.

VYUŽIJTE SVŮJ STRACH JAKO MOTOR

Tohle zní možná dost děsivě. Improvizátoři dokonce říkají “následuj svůj strach”. Žádné potlačování, ale uvědomění si, že když máš z něčeho strach, o to větší důvod to jít zkusit. Pravděpodobně jestli to vzbuzuje takovou emoci, jedná se o něco, co je pro tebe důležité, proto je nepříjemná představa, že bychom selhali nebo byli odmítnutí. Strach je informace a znamení, že půjdeme-li se tam podívat, můžeme něco objevit. 

ANO A

Zlaté pravidlo improvizace. Je to princip přijetí, souhlas s realitou a přispění a navázání právě k tomu, co se děje tady a teď. Pozor, ANO A princip není o tupém odsouhlasení všeho, co vám druhzí říkají, je to o respektu, že druhá strana může mít jiný názor a vaší chute dozvědět se o tom názoru víc, nežto začnete soudit. ANO A princip využijete všude,kde se vám na mysl a do úst jako reakce na něčí názo vnucuje slůvko “ALE…” Nahradíte ho začátkem věty “Ano, a…” a doplňte zvědavou otázku k tématu. Dá vám to prostor objevit, co zatím nevidíte a nezavrhovat hned nápady druhých jen proto, že jste je nevymysleli vy.

NEBUĎTE DOKONALÍ

V improvizačních hrách se snadno dá sundat slupka, které říkám “chovám se podle toho, jak se tady očekává” a zůstane vrstva “tohle jsem já”. Tahle vrstva je druhým srozumitelná a velmi přitažlivá a charismatická.

ZMĚNA JE V POHODĚ

Život nemá napsaný scénář, i když spousta z nás má dojem, že ano, nebo se o takový životní scénář či plán na maximum pokouší. Když ale nastane změna, větší či menší, přichází pak panika, kritika, neochota reagovat a stagnace. Improvizace má doslova v popisu práce natrénovat připravenost na nepřipravené. Není to o tom, že byste přestali plánovat, zahodili své vize, plány nebo nesledovali své záměry. Je to o tom umět s větším nadhledem a pohotovostí čelit náhlým změnám, odchylkám od plánu a o umění dělat rychleji nová rozhodnutí, jednoduše abyste se nenechali změnou totálně zmrazit.

Co můžete čekat od kurzu improvizace?

Hravé prostředí, někdy až táborové hry a můežte si říkat, co tu dělám. To dělá dospělá hlava a ego, odvykli jsme si a je nám bezpečněji za stolem s poznámkami. Ale improvizace se nedá trénovat přednášením. Musíte se namočit. Přesto to celé probíhá v bezpečném prostředí, které hlídá lektor a vy sami. Není povinnost pustit se do všeho, ale dovolit si v přostředí hry zkoumat, kde si sami házíme klacky pod nohy a jak opravit neužitečný stereotyp a nahradit ho užitečnější reakcí. Obvykle 15 lidí max. Formy her jsou různé dle zaměření, co improvizací chcete především trénovat. Nečekejte ale  běžné hraní modelových situací. Drobnými hrami se naučíte podporovat, nehodnotit se, udržet se v přítomnosti, abyste na sebe mohli lépea pohotověji reagovat. Hry vycházejí tak trochu z principů zážitkové pedagogiky, a velké počtu her aplikované improvizace. Často nejinfantilnější cvičení v sobě skrývají mnoho \"AHA momentů\". Lektor takováho tréninku nejprve vytvoří bezpečné prostředí a pak postupně vystupujete ze své komfortní zóny. Míru a rychlost si ovšem řídíte vy.

Co nám brání improvizovat?

Dnes žijeme v rychlé době, kdy je třeba být flexibilní. Flexibilita je schopnost pružně reagovat na změnu, nenechat se zaskočit, dokázat v náročné situaci nepanikařit a vylovit z mozku to nejlepší řešení pro onu nastalou situaci. Co nám brání? Jsou to naše vlastní osobní pasti a bloky, jako stereotypy, strach, autocenzura a osobní filtry a agenda. Jsme to my sami, kdo si škodíme, kdo si házíme klacky pod nohy.

 

Oblasti, kde improvizace pomáhá nejvíc:

Pozornost

Kreativita

Spolupráce

Pohotovost

Odvaha

Komunikace

 

Improvizace vychovává lidi k lepším hodnotám a překonávání stereotypů.Improvizace může dodat sebedůvěru, pomoci překonat strach z neznámého, ztratit ostych, mluvit, i když o tématu moc nevíte, prostě to zkusit. Pomáhá také uvědomit si, že situace není trapná do chvíle, dokud si to o ní nemyslíme sami. Jedná se o způsob komunikace, který by měl dostat do života každý. Vlastně by se měla ideálně vyučovat už na základní škole, protože rozvíjí hodnoty, které dnes v naší společnosti docela chybí. Odvahu, sebedůvěru, partnerství a spolupráci, zvědavost a respekt k názorům druhých.